Marienbad thc

Pro evropskou civilizaci měla ze všech starověkých hudebních kultur největší význam hudba židovská. Ta se společně s hudbou Antiky, tedy Řecka a Říma, stala základem evropského křesťanského hudebního umění. Na jejich základě se dále vyvíjela a vyvíjí celá naše vlastní kultura.
Z židovských památek výtvarných se do dnešní doby nedochovalo téměř nic. Zato jsou Židé tvůrci jedné z nejrozšířenějších literárních památek historie, tímto pokladem jsou spisy zařazené do Bible. V pozdějších dobách sepsali ještě méně známý Talmud (židovské učení). Obě díla jsou svědectvím i  o bohaté hudební kultuře jejich tvůrců.
Pro tento národ nebyla hudba uměním, jak ho chápeme dnes. Neměli koncertní pódia. Ale byla těsně spjata s bohoslužbou. Její povaha byla hymnická, a někdy až patetická. Vzhledem ke svému účelu, byl pro bohoslužby využíván hlavně lidský hlas.

V Izraeli však existovala také instrumentální hudba. Především lidová a taneční. Hudební nástroje byly přejímány od ostatních kultur starověku, a to většinou ze Sýrie. Mezi ně patřil kinnor (obdoba řecké kithary), bicí nástroj tof, dechový šofar (beraní roh) a chasosrah (rovná kovová trubka).
Nejcennější židovskou hudbou byli zhudebněné básnické části Bible, žalmy. Jejich recitace probíhala na jednom jediném tónu, kdy na konci veršů zazněl jednoduchý melodický pohyb. Byly takto přednášeny dvojím způsobem. Buď se střídaly dva sbory mezi sebou, nebo se střídal se sborem sólista. Někdy byl žalm zahájen předzpěvem, který se pak ještě opakoval na konci.

Židovská hudba byla založena na pětitónových bezpůltónových stupnicích.
Židé často přejímali vlivy ze svého okolí, proto nejsou jejich synagogální zpěvy z pozdějších dob ryzím projevem jejich vlastní kultury. Byly totiž obohacené a prosycené velkým počtem prvků hudby babylónské, helenistické i ostatních národů, především syrských.