Spoustu lidí se však díky návratů vlků obává o bezpečnost a farmáři zase o svoje stáda ovcí. Vlci jsou v tomto ohledu velmi kontroverzní zvířata. Původem vlk obecný pochází ze Severní Ameriky a u nás byl vyhuben někdy koncem 19. století. Dnes ho můžeme zahlédnout na Šumavě, Krušných horách, Beskydských horách či v oblasti Kokořínska. Podle zákona je vlk chráněný jako kriticky ohrožený druh.
VLK NA LOVU
Co se týče jejich potravy, živí se především kopytníky. Vlk dokáže zabít zvíře, které je daleko větší než on sám, jako například bizon. U nás se jeho kořistí stávají převážně srnky, jeleni, prase divoké. Ale i menší hlodavci či mršiny.
Smečka
Vlčí smečka je obvykle tvořena 6-7 členy. V zimním období to však může být až 20 či 30 členů. Hierarchie ve smečce je jasně daná a má přísná pravidla.
Jak vzniká vlčí smečka? Hierarchie ve smečce je rozdělena na samčí a samičí. V čele jsou vždy vlk a vlčice alfa, kteří tvoří pár. Jedině alfa pár má právo se pářit. Pod tímto párem se nachází pár beta a poté ostatní dospělí členové.
Lov
Vlci vždy loví pouze když mají hlad, a ne pro zábavu, jak se někteří lidé domnívají. Vlk je pro lov dokonale přizpůsoben. Svoji kořist dokáže ucítit až na vzdálenost tří kilometrů a dokáže ji sledovat a stopovat několik kilometrů. Vlk také dokáže běžet až rychlostí 60 km/hod. Vlk vždy loví ve smečce a díky tomu dokáže ulovit i mnohonásobně větší zvíře, které může vážit klidně až půl tuny.
Technika lovu je poměrně propracovaná. Při lovu vždy jeden nebo několik jedinců ze smečky odvede pozornost sledované kořisti, zatímco zbytek vlčí smečky kořist obklíčí. Poté v obklíčeném stádu vyvolají paniku, silnější zvířata utečou a zůstanou pouze stará či nemocná. Vybranou kořist pak začnou štvát, útočí přitom na slabiny jako čumák, břicho nebo nohy. Vlci dokáži vyvinou vysokou rychlost a zvíře má tak malou šanci na únik. Když se kořist dostatečně unaví nebo je poraněna, zadáví ji.
